Víte, jaký mají význam jednotlivé svatební tradice, obyčeje, rituály?
Adéla Trávníčková - 27.10.2020
(přečteno 6533x)
Svatba byla nejen v minulosti, ale je i dnes přechodovým okamžikem v životě obou snoubenců, mládence a dívky. Ačkoliv mnoho dnešních snoubenců spolu žije v jedné domácnosti již před svatbou, přesto můžeme sňatek pojmout za přerod mezi životem svobodným a životem manželským. Ani ne tak z důvodu, že by někdo přišel o svou vlastní osobní svobodu, ale spíše proto, že se ze dvou lidí stává rodina, symbolicky se propojí také jejich rodiny a rody do jednoho většího celku. Začíná se psát společná budoucnost nové rodiny, do které přijdou dříve či později také děti. Svatba je tak pomyslné rozhraní nového a starého života.
Toto rozhraní starého a nového života bylo podle dávných pověr okamžikem, kdy mohli být dva lidé vystaveni zlým duchům, démonickým silám nebo pomstichtivým lidem, kteří jim mohly snažit ublížit. Proto vznikalo množství tradic a zvyků či moderněji řečeno rituálů, které měli za úkol snoubence ochránit a zajistit jim šťastný život. Měly doslova magickou funkci.
Ani dnešní snoubenci a svatebčané neopomíjejí svatební tradice a zvyky. Znáte však jejich skutečný význam? V průběhu let se velká většina svatebních tradic a rituálů velmi proměnila. Pojďme se nyní podívat na možná dnes již zcela neznámé svatební zvyky a tradice. Pěkně postupně a popořadě.
Svatební rámus a hluk
Důvodem pro vytváření hluku, rozbíjení hrnců, práskání bičem, ryčení a výskání svatebčanů, střílení z bambitek a pistolí mělo být vystrašení zlých sil a duchů, kteří by chtěli snoubence třeba očarovat. Možná nám zůstalo dnešní moderní troubení aut během cesty na svatební obřad.
Věnčení
Věnčení, jak už sám název napovídá, má spojitost s věncem. V dobách dávných, sahajících až např. do 16. století, měli všichni svatebčané na hlavách věnce. Dnes nám z této tradice zůstalo označování svatebčanů pomocí myrt a různých zelených rostlin (dříve například rozmarýn). Nicméně hlavní důvodem věnčení byla nevěsta. Její zelený věněec na hlavě symbolizoval její čistotu a cnost. Věnčení tedy bylo součást rituálního oblékání nevěsty, kdy svobodné dívky za zpěvu nevěstě splétaly vlasy, přidávaly mašle a ozdoby a kladly na hlavu zelený věnec, které představovaly lásku a věrnost.
Čepení
Čepení je část svatebního obřadu, pomyslný vrchol, který byl jak emocionálně, tak i vizuálně velmi přitažlivý. Skládá se ze sejmutí zeleného panenského věnečku, rozpletení vlasů a úprava vlasů pod čepec. Bylo prováděno obřadním způsobem při rozsvícených svících a hrající hudbě, zpívaly se dojímavé písně, skrývalo se před zraky mužů. Čepení je symbolický přechod, kdy se ze svobodné dívky stává vdaná žena.
O dalších tradicích a rituálech, Ať novodobých nebo starších si povíme v dalším díle.
Čerpáno z moudré knihy Namlouvání, láska a svatba v české lidové kultuře, kterou napsala Alexandra Navrátilová.