Svatba & jitřní dar
Adéla Trávníčková - 15.01.2018
(přečteno 2298x)
Když se řekne jitřní dar, jen málokdo z nás ví, co to je za dar. Upřímně, ani já jsem to nevěděla, dokonce ani to, že se pojí ke svatbě. Ve starých naučných slovnících se však toto spojení najde. Do 13. století dokonce jitřní dar měl významu získání motivostí.
Jitřní dar je totiž dárek muže, který dával své panenské nevěstě, poté ženě, manželce, po první společně promilované noci od svatebního obřadu. Bývával to zvyk, jak muž vzdal úctu a byl to také jeho výraz poděkování za tak cennou věc, jakou je nevinnost a čistota. Odtud tedy jitřní dar.
Je to zvyk přežitý? Rozhodně není, v některých zemích se dokonce dává každý rok v den výročí svatby. Má smysl jej obnovit třeba i u nás? Málokterá nevěsta se dnes vdává, aniž by do té doby neztratila pomyslný "věneček", tedy panenství. Má i tak tento zvyk něco, co nám může dát a obohatit náš život?
Osobně si myslím, že ano. Zvyky, tradice a rituály do naší kultury dlouhodobě patří, vždyť samotná svatba je rituál, kdy se spojují dva lidé v novou rodinu. Každý zvyk nám něco přináší. Co nám, resp. mužům může tento zvyk přinést?
Nám ženám přináší vědomí, že se svému muži odevzdáváme celé a bez výhrad. Muž, který zažije úplné odevzdání ženy, se bude cítit bohatý a obdarován. Cítí-li se člověk bohatý, má přirozenou tendenci opět dávat. Tedy pak probíhá vzájemné obohacování se navzájem. Jeden dává, druhý přijímá a pak se to obrátí a běží stále dokola. Je to koloběh života v životě...
Co dát jako jitřní dar?
Bývaly to šperky, krásné oblečení, kožešiny. Dnes by to mohlo být i cokoliv jiného, kosmetika, vůně, hodinky, květiny.... Cokoliv komukoliv je libo. Pokud se však zamyslíme nad hodnotou, kterou žena dává, tak by to chtělo něco opravdu vyjímečného. Napadá mě třeba zasazení stromu, který může být trvalou vzpomínkou a hodnotou do budoucna.
Milé dámy, co napadá Vás? Co byste rády dnes, ač věnečku třeba zbavené dostyl od svého muže za odevzdání se? Já třeba upřímný polibek a jemný dotyk každý den.