Tradice a svatební zvyky

Svatební zvyky, které se vztahují na zasnoubení a svatbu, mají dlouhou tradici. Pocházejí z doby "Před Kristem" a vyskytují se snad v každé zemi. Byly děděny z generace na generaci a dnes je jich většina zapomenuta. Měly snoubencům dopřát nejen hodně dětí a přinést štěstí, ale také je obránit před nemocemi, hladem, smrtí. Některé zvyky ale přetrvaly, a tak vám je zde připomeneme, protože některé z nich mohou opravdu zpestřit vaši svatbu a udělat ji tak nezapomenutelnou.

Ve svatební den musí mít nevěsta skoro vše nové, jako symbol nového počátku, něco starého, třeba šperk po babičce nebo mamince, jako symbol pokračování v rodinné tradici. Něco vypůjčeného – od šťastného člověka (může to být kapesník, ale i svatební šaty). A něco modrého, což nejčastěji bývá podvazek. Velice hezký je svatební zvyk, kdy oba snoubenci poděkují svým rodičům.

Snoubenci předají ve svatební den společně svým rodičům dort. Ženich samozřejmě nezapomene na květiny pro maminky a oba snoubenci poděkují za vychování a poprosí o požehnání sňatku. Dostanou-li požehnání, bude manželství šťastné.

V minulosti lidé věřili, že zlí duchové proniknou do těla nosem, a proto si nevěsta zakrývala obličej závojem. Zároveň to byl symbol neposkvrněnosti. Z tohoto důvodu se dnes závoj odnímá až na konci svatebního obřadu.

Žádná nevěsta by neměla být smutná když prší. Naši předkové říkali: "Déšť přináší na mnoho let požehnání." Když svítí ve svatební den slunce, nemůže se také nic stát, neboť sluneční paprsky přinášejí štěstí do manželství. Takže ať je jakékoliv počasí, určitě přinese štěstí.

Plodnost symbolizuje čáp na komíně, dále květy a rýže, které jsou házeny na snoubence při opouštění kostela (úřadu). Před kostelem (úřadem) čekají přátelé a známí. Přivážou ženichovi k noze železnou kouli nebo natáhnou před novomanželé lano. Ženich musí přátelům zaplatit, a tím se vykoupit ze svých hříchů z mládí a současně si tak uvolní cestu.

Střepy (avšak ne skleněné) přinášejí štěstí a kromě toho hlukem odhánějí zlé duchy. Ženich a nevěsta musejí střepy společně zamést, což je symbolem toho, že budou v manželství společně řešit problémy.

Když se chýlí svatební den ke konci, vezme nevěsta svatební závoj, nechá si zavázat oči a nasadí ho svobodnému děvčeti. Ta, která ho dostane, bude příští nevěstou. Podobný smysl má i házení svatební kytice za hlavu, což ovšem dnes máloktrá nevěsta se svou krásnou kyticí chce udělat. Pro tento případ je dobré mít jednu "náhradní" kytici na házení.

Rozkrojení svatebního dortu je jednou z nejstarších tradic, které souvisejí se svatbou. Dnešní klasický svatební dort pochází z druhu koláče, jenž byl u starých Římanů důležitou součástí svatební ceremonie. Koláč byl rozdělen na malé kousky, které byly hozeny přes hlavu nevěsty. Hosté pak drobky posbírali a snědli. Tento rituál měl prosit bohy, aby požehnaly mladému páru spoustu dětí. V hlavní části koláče byl totiž určitý druh mouky. Obilí bylo tenkrát symbolem plodnosti a hojnosti. Dort mají novomanželé krájet a rozdávat společně. Má to stejný smysl jako společné zametání střepů – budou si v manželství pomáhat. Podobný zvyk je společné řezání dříví.

Další svatební tradicí je přenášení nevěsty přes práh nového domova. Symbolizuje to začátek nového života, anebo chtěli novomanželé přelstít duchy, kteří pod ním číhají a hlídají si své teritorium?

Při opouštění kostela (úřadu) vytvoří svatební hosté špalír. Mladí novomanželé jím musí projít. Dříve se jim v tom přátelé snažili všemožně nenásilně zabránit. Tento zvyk má opět symbolizovat překonávání nesnází v manželství.

Únos nevěsty symbolizuje dívčino odloučení od rodičů. Přátelé novomanželů unesou nevěstu. Ženich ji hledá a když ji najde, musí zaplatit výkupné. Tuto akci doporučujeme časově ohraničit, aby ostatní hosté dlouho nečekali na nevěstin návrat.